Smutná píseň o rouře a papíru
Žiju ve 150 let staré chalupě a topím v kamnech. To je taková šíleně složitá kovová krabička napojená na rouru, zvanou komín, která vede ze smrádku ven na vzduch. Jejich používání je tisíce let tak náročné a nebezpečné, že si musím dvakrát do roka zavolat certifikovaného mistra kominíka, aby tento pekelný stroj zkontroloval. Samozřejmě takový kovaný odborník na střechu nepoleze ve sněhu, tudíž ho mohu, dodržujíc inteligentní dikci vyhlášky, zavolat v létě dvakrát za sebou s rozestupem řekněme čtrnácti dnů, nebo tak jak to dělá většina lidí, na začátku a konci topné sezóny. Na jaře zkontroluje zda komín zůstal po topení v pořádku, na podzim jestli ho přes léto neposral pták, nebo si na něm čápi neudělali hnízdo. Podobnou změnu, která nastala v době kdy se netopí, dokáže odhalit jen skutečně fundovaný úřadem ověřený machr.
Bohužel ani toto zabezpečení není, pro občana-blbce jako jsem já, dostačující. Někdo „nahoře“ si všimnul, že jsem před pár lety provedl velice riskantní věc: vyměnil jsem 36 let stará kamna zn. „Petra“ (tady pamětník zaslzí) za nějaká stejně velká moderní s dvojitým spalováním a „s vokýnkem“. Tento náročný úkon se sestával z vysunutí kouřovodu (pro neodborníky: to je ta plechová trubka) z „Peter“ ven, následného zasunutí do nových krbových kamen a vyluxování bordelu. Jedná se o proces natolik složitý a sofistikovaný, že od příštího roku budu muset v podobném případě vyhledat pomoc certifikovaného odborníka. http://bydleni.idnes.cz/montaz-kotle-kamen-na-drevo-dfj-/uspory-energii.aspx?c=A131211_212629_uspory-energii_rez Ještě teď mě polévá studený pot, uvědomím-li si, že jsem se do takto náročného procesu pustil sám, bez povolení úřadu.
Hmmm..... tolik legrace z úředníků a teď fungující praxe. Vezměme si i třeba něco skutečně náročného, např. elektřinu. Přistavujete k baráku..... já nevím, neznám vás..... tak třeba akvárium..garáž..šmajchlkabinet..hajzlík. Se slzou v oku se loučíte s ukrajinskou partou, která postavila hrubou stavbu a odpovídáte vedoucímu Pepovi na obvyklý dotaz: „...cete na to papír, šéfe?“ Mávnete blahosklonně rukou a pronesete obvyklé „Ne-é“. Je vám totiž jasné, že pokud to spadne, tak s papírem si v tomto státě můžete maximálně tak vytřít řiť. Ono to ale nespadne, protože Pepa se bojí, že by jste to řekl ve vsi v hospodě a možná mu při tom dal i pár facek, takže papír-nepapír to raději postaví pořádně. Nad to je to šikovnej chlápek, dáváte spolu tu barabiznu dohromady hezkých pár let a on vám párkrát pěkně helfnul a přijel pomoct, když psi zrovna zbořili chatrný plot, nebo ty děště předloni skoro odnesly půlku stodoly. Dobře také víte, že nad vystavením a zaúčtováním onoho „papíru“ stráví s manželkou skoro stejně času, za jaký vám postavil akvárium/garáž/šmajchlkabinet/hajzlík. A krom toho si musíte chránit vlastní zdraví, neboť kdyby jste viděli ty strašlivé hrubky předcházející závěrečnému razítku, mohlo by se vám udělat nevolno. Důvodů je zkrátka spousta.
Jak si tak zálibně společně prohlížíte akvárium/garáž/šmajchlkabinet/hajzlík a pyšně se plácáte po zádech, zamyslíte se nad dalším krokem. Položíte tedy zásadní dotaz: „Hele, nevíte vo někom, kdo by mi tu natahal dráty? S tím posledním, co tu byl, sme si ňák nesedli.“ Pepa se zamyslí: „Jasně, Béďa by moh mít čas, to je ten velkej žlutej barák za školkou. Vám pošlu číslo.“ Před rokem se s velkou slávou naučil posílat zprávy, takže to musí ihned předvést. Chvíli něco soustředěně ťuká, až mu jazyk vylézá mezi zuby a pak se zasněně zadívá k nebi. Chvilka napjatého ticha... Zpráva oběhne půlku republiky, dva operátory a najde si vás, metr od sebe, na vašem malém dvorku vzadu, vedle akvária/garáže/šmajchlkabinetu/hajzlíku. Šťastně se na sebe zakřeníte.
Béďa je fachman, jiná třída, má auto plné složitých udělátek, k ruce pomocníka, všechno skvěle naplánuje, nakreslí, spočítá, zajistí, vyvrtá, zapojí, udělá. Jen... razítko na to nemá. Je totiž už šest let nezaměstnaný, na pracáku, jak by taky živil rodinu, že? Radostně zacvakáte Béďovi, zacvakáte vypínači, vše se rozsvítí, zabzučí, zavlní a vy duševním zrakem už vidíte rybičky/fáro/milenku/ pánský časopis pěkně na místě... Po opětovném návalu emocí, obdivu a plácání po zádech si nesměle odkašlete a zeptáte se: „Fakt dobrý, ale hele, potřebuju to ňák zoficializovat....“ Béďa odhalí své dvě chybějící stoličky i železný zub a s úsměvem machra vytáhne jakýsi okopírovaný papír: „todle si vyplňté a brnkněte Tondovi“, načmárá na roh formuláře nějaké telefonní číslo, „ řekněte mu, že ste vode mně, že sem vám to dělal....bude chtít pětikilo..“
Závěr? Nevím, školy nemám, ale myslíte že je nutný celý ten cirkus? Myslíte, že je nutné hrát tuhle blbou hru? Myslíte, že bychom to nezvládli sami, ale musí to určovat někdo za nás? A nebo to takhle vlastně bylo vždycky, tak co se vlastně starám, že jo?
Myslíte, že budu za rok honit Pepu po okolních kopcích, aby našel signál pro online pokladnu? Že od něj budu chtít slosovatelnou účtenku? Stejně oba víme, že na ní nikdy nevyhrajeme. Oba víme, že vždycky vyhrajou jenom „voni“. Protože „voni“ to maj vždycky zmáknutý. Protože „voni“ vyhrajou i když zrovna prohrajou.
Daniel Hradský
Dvacetjednička
"Jé vy máte krásného chlapečka! Jak se jmenuje?" "Dvacetjedna" "To je krásné jméno! Jak jste na něj přišli?"
Daniel Hradský
Militantní pejskaři vs. bouchající retardy (pokus o trochu jiný pohled)
Na přelomu milénia vypadaly prosincové záběry z našich měst jako dokument CNN o humanitárním bombardování v nějaké banánové republice.
Daniel Hradský
Já nic, já zahradník
„Já nic, já zahradník“, pronesl pán s Konvičkou...Neboli, přeloženo do řeči bledých tváří: "Konvičku neznám, na Albertově jsem ho viděl poprvé"
Daniel Hradský
Dejchlo na mě jaro!!
„Co proletí v posledním zlomku sekundy hlavou broučka, který se rozplácne o přední sklo automobilu? Jeho zadeček.“ Vzpomněl jsem si na to, když se dnes první takovýhle hmyzák rozplácnul přes desetinu mého skla. Už je to tady.
Daniel Hradský
Povzdech hladového máča
Tak jsem včera na večer vytlačil svůj důstojný břich z práce, chystal se skočit do džípa a těšil se domů na panáka a dlabanec, když tu jsem si všimnul jak se ze sousední čajovny vyšourali dva vegetariáni. Víte, takový ty neučesaný, nahrbený, bledý, neduživý – půda je neuživí. Jsem rozený filantrop - při pohledu na ně mě úplně přešla chuť na předkrm.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Herečky ze Zlaté labutě vydražily rekvizity ze seriálu pro děti z dětských domovů
Seriál Zlatá labuť se blíží do finále, a proto TV Nova uspořádala v sobotu charitativní akci v Art...
Británie uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, oznámil premiér
Britská vláda uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, uvedl v úterý britský premiér Rishi Sunak...
Hrozí nový Černobyl. Centrum Střední Asie mohou zamořit radioaktivní kaly
Nestabilní odkaliště vzniklá v Kyrgyzstánu po těžbě uranové rudy v dobách Sovětského svazu hrozí...
Policie pátrá po dezinformátorovi Zítkovi. Nedorazil k soudu
Policie pátrá po dezinformátorovi Pavlu Zítkovi. V úterý odpoledne o tom informovala na svém webu....
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1449x