Já nic, já zahradník
Mám špatnou zprávu pro všechny uživatelky netu, které si trhaly virtuální kalhotky s výkřiky, že pan prezident je náš ochránce, jediný statečný muž, který se za nás postaví a bude hájit svůj národ. Bohužel tato statečnost začíná i končí tím, že si hrdina zapálí čvaňhák i v místech, kde je to zakázáno. Však on už to po něm někdo uklidí, navoní, vydezinfikuje, zaplatí. Hrad je v těžké situaci a kroutí se z toho ven dvěma odlišnými variantami. Pro potřeby hlavy státu jsem je zformuloval. (Je to psáno jazykem prostého člověka a je samozřejmě na panu mluvčím, aby tomu dal patřičný patos)
Varianta 1: „Ráno mě prodchlo sváteční atmosférou. Seběhl jsem se schodů, abych v mrazivém čase natrhal na hradním nádvoří pár kopretin a blatouchů, které položím k pomníčku studentům na Albertově. Dojat vzpomínkami na 17. listopad, kdy jsem ruku v ruce s lidmi a s nasazením vlastního života bojoval proti policejní zvůli, broukaje si státní hymnu jsem dorazil na místo. K mému překvapení byl celý prostor neprodyšně uzavřen. Vzkypěla ve mně krev bojovníka za svobodu a s výkřikem „Máme holé ruce!“ jsem se spolu se svojí ochrankou vrhnul proti policejnímu kordonu. K mému překvapení se policisté rozestoupili a za nimi jsem spatřil dav rozzářených nakrátko ostříhaných studentů v bomberech a vysokých botách, nadšeně mávajících transparenty „Ať žije Zeman“. Z jejich středu vystoupila jedna z mých fanynek, bohužel je všechny neznám, mám jich tisíce. S panenským pelem ve tvářích a rozzářenýma očima mě vzala za ruce a odvedla na tribunu, kterou vyzdobila květinami a studentskými hesly jenom pro mě. Od své poslední návštěvy na moskevské přehlídce vždy zavírám oči, když jdu na tribunu, tudíž nikdy netuším vedle koho stojím.
Varianta 2: V předvečer studentského svátku jsem si vzpomněl na mládí a celou noc se mi zdálo o Pussy Riot. To se vždy ráno probudím plný energie a mám chuť pronést nějaký další z mých slavných projevů „O Sobě“. Popíjím ranní pivko a přemýšlím, co pěkného bych o Sobě mohl při nejbližším projevu říci, když mi zavolá moje fanynka Jelena Vičanová, takové prosté děvče, které se nebojí říct, že jsem nejlepší frajer. Po krátkém rozhovoru o Mých Myšlenkách, o Mých Plánech a o Mé velikosti se mimochodem zmínila, že uzavřela policejními těžkooděnci a hradní stráží celý Albertov, vlastníma rukama postavila tribunu a za pomoci několika kamarádek vyrobila odpovídající transparenty k dnešnímu svátku, kdy budeme oslavovat Můj Boj za Svobodu a Demokracii. Můj kancléř sice sestavuje Můj Program měsíce dopředu a pečlivě vybírá každého, kdo Mi bude vzdávat hold a určuje v jakém pořadí Mi bude tleskat, ale v tomto případě uděláme výjimku. Koneckonců oba máme nechuť k prověrkám, takže lidi vybíráme raději podle toho, kolik přispěli na kampaň a kolikrát se o Mně pozitivně zmínili. Tak máme jistotu, že budeme stále obklopeni samými skvělými osobnostmi. Z tohoto hlediska se mohu i na Jelenu plně spolehnout, tudíž není co řešit. Velkodušně jsem mávl rukou, zavolal do podhradí, ať mi přistaví limuzíny, šoféry, ochranku, sekretářky, catering, pár čičmundů a přidají ty kluky s houkačkami, ať to má říz a vyrazíme na Albertov. Na tribuně jsem pak byl tak oslněn jásajícími davy, že jsem vůbec neviděl, kdo stojí vedle Mne.
Jednu bajku na závěr, bez jakékoliv souvislosti: Ptáčátko vypadlo z hnízda, třáslo se zimou a nešťastně pípalo „Píííp, píííp“. Slyšela ho kráva, přišla k němu, otočila se a vykadila se na něj. Ptáčátko bylo po krk v hnoji, bylo mu teploučko a tak šťastně pípalo „Pííp pííp“. Slyšel ho kojot, vytáhnul ptáčátko z hnoje, hezky ho očistil a sežral. Jaké z toho plyne poučení? „Ne ten, kdo se na tebe vysere, to z tebou myslí špatně, ale pokud jsi jednou po krk v hnoji, nepípej.“
Daniel Hradský
Dvacetjednička
"Jé vy máte krásného chlapečka! Jak se jmenuje?" "Dvacetjedna" "To je krásné jméno! Jak jste na něj přišli?"
Daniel Hradský
Militantní pejskaři vs. bouchající retardy (pokus o trochu jiný pohled)
Na přelomu milénia vypadaly prosincové záběry z našich měst jako dokument CNN o humanitárním bombardování v nějaké banánové republice.
Daniel Hradský
Dejchlo na mě jaro!!
„Co proletí v posledním zlomku sekundy hlavou broučka, který se rozplácne o přední sklo automobilu? Jeho zadeček.“ Vzpomněl jsem si na to, když se dnes první takovýhle hmyzák rozplácnul přes desetinu mého skla. Už je to tady.
Daniel Hradský
Smutná píseň o rouře a papíru
Nejprve bych chtěl upozornit, že v následující stati se mohou vyskytovat citově podbarvené až vulgární výrazy. Ujišťuji však milé čtenáře, že dodržuji nově stanovenou etickou normu psaného textu, tzn. nepřekračuji normovanou frekvenci 1-2 milošekundy/odstavec. Článek ve skutečnosti ale vůbec není o Milošovi ani o o tělních otvorech, takže pokud je vám pod 15 let a radostně jste se proto pustili do čtení, tak toho zase můžete nechat. Je o razítkách, papírech a „vonich“.... prostě nuda.
Daniel Hradský
Povzdech hladového máča
Tak jsem včera na večer vytlačil svůj důstojný břich z práce, chystal se skočit do džípa a těšil se domů na panáka a dlabanec, když tu jsem si všimnul jak se ze sousední čajovny vyšourali dva vegetariáni. Víte, takový ty neučesaný, nahrbený, bledý, neduživý – půda je neuživí. Jsem rozený filantrop - při pohledu na ně mě úplně přešla chuť na předkrm.
Daniel Hradský
Neandrtálci od Počítače vs. Modlaři z Kavárny
Historie Hradu a současnost podhradí v několika (mnoha) odstavcích. Úvodem bych chtěl poznamenat, že je mi protivné nálepkování místo solidní duskuze. Znáte to, pokusíte se někde projevit myšlenku, považovanou za vlastní, a místo plodné výměny názorů vás smetou nějakým pitomým označením a... aniž by řekli proč... prohlásí, že s takovými jako Vy se nedá mluvit. Je to naprosto hloupý postup. Z těchto důvodů jsem si vymyslel nálepky vlastní a žádnou diskuzi nepřipouštím, neboť já jsem, na rozdíl od všech ostatních na této planetě, inteligentní a kultivovaný člověk.
Daniel Hradský
Křupan ve skleníku aneb moje cesta do Prahi a zpět
Číravečír sem jel po létech na třídní sraz zpátky do mej rodnej Prahi. Kdysi jsem z toho míval ráno kocovinu, teď z toho mám už jen blog.
Daniel Hradský
Fujtajxl nebo stehýnko?
Jako spořádaný vidlák jsem včera večer navštívil Lidl. Nemám jinou možnost, neboť u obyvatele venkova či maloměsta se jaksi automaticky předpokládá, že mu stačí jen vysypat podivné zboží bez ladu a skladu do koryta, opatřit ho cedulkou „levné“ či „sleva“ a on se, chrochtaje blahem, o něj bezmála popere. A jelikož pracuji do večera tak jiný otevřený krám než Lidl či Penny širokodaleko nenajdu, kde jinde tedy vzít kousek šunky pro potomky?
Daniel Hradský
Vodka coby šílená kráva.
Pokud vypukne v hospodářství nějaká strašlivá nakažlivá nemoc dobytka, stát v okrese všechny farmy uzavře, na své náklady dobytek vyšetří, případně přikáže preventivně porazit, a ztrátu farmářům zaplatí. Přitom epidemie vznikají v zásadě samovolně a na jejich vzniku nenese stát žádnou přímou vinu, přesto považuje za spravedlivé vzniklou škodu alespoň částečně nahradit.Pokud je ale „dobytkem“ pijan a farmářem hospodský, je situace zjevně jiná.
Daniel Hradský
Cototu taxmrdí??
Byla to první otázka pondělního rána. Vedl jsem syna poprvé do státní školky. Za kuropění jsem natáhnul staré džíny a vytahané triko, hodil haranta do džípu a vyrazili jsme do vsi.
Daniel Hradský
Volba žaludkem
Život sám, podnikatelský génius, lidská zabedněnost a mediální masáž vytvářejí občas poučné i absurdní situace, které by zasloužily být zapsány do Pamětí lidstva či alespoň nominovány na nějakou Nobelovu cenu za kapitalismus.
Daniel Hradský
Plaťte za to, že smíte pracovat....?
Zúčastnil jsem se jedné z diskuzí na téma Všeobecný základní příjem v České republice. Pro ty, kdo tápou: je to pro mne filozofická, pro jiné socio-ekonomická idea, spočívající v myšlence, že každý člověk - pracující, nezaměstaný, podnikající, dítě, důchodce (proto všeobecný) - má právo dostávat od státu peníze, umožňující mu minimální přežití (proto základní příjem). Jak taková diskuze vypadá?
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1449x