Dejchlo na mě jaro!!

18. 03. 2015 17:44:10
„Co proletí v posledním zlomku sekundy hlavou broučka, který se rozplácne o přední sklo automobilu? Jeho zadeček.“ Vzpomněl jsem si na to, když se dnes první takovýhle hmyzák rozplácnul přes desetinu mého skla. Už je to tady.

Začlo to hned ráno. Vyjdu ven a nepříjemná záře se mi opře přímo do očí, zamžourám a chytnu se futra. Játra mám jako kámen, tak něco vydrží, ale v mém věku už by se některé nápoje neměly míchat, člověk je pak méně odolný proti nástrahám přírody. Sotva se z toho šoku vzpamatuji ohluší mě zběsilý řev ptactva. Srovnal jsem si to v hlavě - světlo je rychlejší než zvuk – hm, jaro o sobě dává vědět s plnou parádou. Váhám, jestli se mám vrátit dovniř a na pár měsíců se zavřít do tmavého domu, ale vítězí smysl pro povinnost a se vztyčenou hlavou vyrážím čelit řádícím živlům. Zastavím na náměstí, abych si koupil nějakou snídani a džus. Je tam COOP, sámoška v takovém tom plochém baráku postaveném našimi předky v akci „Z“, ale tam už spoustu let nenakupuju. Stačí, když párkrát narazíte na prošlý sýr nebo děravý jogurt a už tam ani nepáchnete. Nemluvě o tom, že z pultu lahůdek, kde jsou sýry, uzeniny, vosy a dorty naskládané pěkně na jedné hromadě, vám prodavačká hází zboží s takovým výrazem, až se bojíte, že vám dá i pěstí. Léta jsem si zajížděl tři kiláky do malého obchůdku s potravinami, kde bylo vše jiné. Teď už mám klid, na náměstíčku otevřel ještě malý „ťing - ťong“. Je otevřený celý týden od rána pozdě do večera, pán sedí za kasou, paní pořád uklízí a přerovnává zboží, na zákazníky se usmívají a jejich dětem občas strčí lízátko. Vše je čerstvé, načančané, v pořádku. Přiznám se, milý státe, že je mi úplně jedno, jestli platí daně nebo ne. Uzavřeme dohodu, vy mi necháte mého vietnamce a já vám vaší Blanku.

Očekávané hrůzy mám ale ještě před sebou. Cestou je tak asi 8-9km souvislých serpentýn, kroutí se lesem od řeky nahoru a po celé délce jsou asi dva úseky kde se dá bezpečně předjíždět. Ujel jsem sotva kilometr a už tam funěl! Věděl jsem to, teploměr šplhá nahoru a na cestách se vyrojují první cyklisté. Rozděluji je na sandálisty a lubrikanty.

Ti první bývají mladí, nosí sandály a kraťasy od ledna do prosince, dredy, celkem slušnej, ne moc nápadnej, horskej bycikl. Vždycky se řítí serpentinami dolů. Vytřeštěný výraz, otevřená pusa až jim vítr nadouvá tváře, rozklepaná řídítka. To vše v rychlosti okolo 50-60km na typicky českým způsobem vyspravované vozovce. V těsném závěsu následuje kolona 2-5 aut, jejich řidiči mají podobně vytřeštěný výraz jako ten sandálista. V téhle rychlosti ho nikde nepředjedou a můžou si být jistí, že pokud se vymázne, oni skončí na pár let v chládku.

Nahoru jezdí lubrikanti. Trochu staršího věku, silniční kolo, špeky navlečené v přiléhavých pestrobarevných prezervativech, které promáčeny potem působí jako naolejované, obličej v barvě vařeného raka, ke konci již zralí na odvoz záchrankou. Obvykle cca 1-2km za nimi následuje manželka/přítelkyně tlačící s rezignovaným výrazem své kolo vzhůru za svým pánem, který (pokud to přežije) se zatím vydýchá a s výrazem borce na ně něco vtipného huláká z parkoviště.

Jednou musím zjistit, kde se všichni štosují, protože v opačném směru je nepotkávám. Je jasné, že na nějaké hromadě čekají, až je na podzim v náklaďácích svezou do zimních úložišť, odkud je teď na jaře začnou zase postupně vypouštět. Tyhle myšlenky mi táhly hlavou, zatímco jsem měl možnost sledovat prvního lubrikanta, jak se nejistě kymácí do kopce. Měl jsem dost času rozhlédnout se po okolních lesích. Celá desetiletí ležely ladem, kvůli zdržovaným církevním restitucím a je radost pohledět, jak nový majitel, který dává přednost duchu před materiálním světem, se ihned ujal svých práv. Obrovské stroje pracují neúnavně od rána do večera a ten temný les, ve kterém jsem si v dětství hrával, rychle mizí a jeho místo zaujímá měsíční krajina.

Konečně jsem dorazil na místo, kde ho mohu v klidu předjet dřív než vypustí duši. Polechtal jsem pětilitr, osm válců šťastně zahučelo a dotyčného jsem nechal daleko za sebou v oblaku skleníkových plynů. Těší mě to vědomí, že svým malým dílem přispívám k tomu, aby mé děti nemusely pro pomeranče do obchodu, ale mohly si je v klidu utrhnout ze stromu na zahradě. Nacpal jsem do dýmky trochu dehtu smíchaného s formaldehydem a kyanidem a krátkým pohledem na obal se ujistil, že umřu „dříve“ a do té doby se mi stejně nepostaví, takže co bych se staral. V trochu vyrovnanějším rozpoložení jsem dorazil do práce, kde se zavřu do místnosti bez oken a to běsnění jara tam snad nějak přežiju.

Autor: Daniel Hradský | středa 18.3.2015 17:44 | karma článku: 8.77 | přečteno: 191x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.69 | Přečteno: 580 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 302 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 527 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1449

Blog mi slouží spíše k zachování myšlenek a úvah, které jsou pro FB příliš rozsáhlé. Píšu samozřejmě o tom, co mě zrovna napadne. O negativní komentáře nestojím, když se vám to nelíbí, nikdo vás nenutí to číst. Příjmám jen pozitivní a nehorázně obdivné komentáře. Koho to neodradilo, ten mě může najít i na FB 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...