Plaťte za to, že smíte pracovat....?

Zúčastnil jsem se jedné z diskuzí na téma Všeobecný základní příjem v České republice. Pro ty, kdo tápou: je to pro mne filozofická, pro jiné socio-ekonomická idea, spočívající v myšlence, že každý člověk - pracující, nezaměstaný, podnikající, dítě, důchodce (proto všeobecný) - má právo dostávat od státu peníze, umožňující mu minimální přežití (proto základní příjem). Jak taková diskuze vypadá?

Přednášející, budu mu vzhledem k jemu používanému způsobu argumentace dále říkat „guru“, začal výčtem osobností v historii, které se myšlenkou základního příjmu zabývaly a pak přešel na výčet dvou států, které ho zavedly a mohly by být tudíž příkladem pro zavedení základního příjmu v České republice. A ve kterých si „žádný politik nedovolí mluvit o zrušení základního příjmu“.

• Aljaška. Firmy, které těží rozsáhlé přírodní bohatství Aljašky, platí poplatek, který je rozdělen mezi obyvatele. Pokud se zeptáte, jestli to není tak, že tyto peníze jsou spíš kompenzací pro místní, proslulé svým soužitím s divočinou, za její ničení, či dokonce prostředkem, jak jim takříkajíc „zavřít hubu“, guru se tajemně usměje a odvede řeč jinam. Nejspíše na
• Brazílii. Dozvíte se, že i tam je tento příjem všeobecně uznávanou věcí, proti které se nikdo neobrací. Guru při tom trochu pozapomene uvést, že Brazílie je, jako Aljaška, zemí s obrovským přírodním bohatstvím. Že patří mezi země s velmi vysokým zdaněním a až 50% šedou ekonomikou. Že omezuje dovoz zboží, jehož ekvivalent je vyráběn v Brazílii. Dokonce ani neporovná sociální systém v Brazílii a u nás, takže se vyhne trapné otázce, jestli by chudý nezaměstnaný brazilec ve slumu nevyměnil všeobecný základní příjem za naší podporu v nezaměstnanosti, mateřskou, důchod, nemocenskou a další sociální dávky. 

Pak se guru usměje a položí si šalamounskou otázku: „Jistě přemýšlíte nad tím, kde na to v ČR vezmeme?“. Jsou na to prý dvě možnosti: 

• Z daní pracujících! Zde padla jedna z největších perel večera, uvedená v úvodu článku: „Práce je nedostatkové zboží a tudíž je v pořádku, pokud lidé, kteří mají to štěstí, že mohou pracovat, za to platí.“ Je fantastické s jakou úžasnou tvořivostí dokáží zastánci dalšího zvyšování daní vymýšlet nové argumenty. To, že pracující musí vydělat na všeobecný příjem pro sebe i pro ty, kteří nepracují, a tudíž se ztrácí smysl toho celého, už tak nějak nikomu nevadí.
• Po perle večera následoval také objev večera: nemáme takové nerostné bohatsví jako Aljaška nebo Brazílie, abychom mohli vyplácet základní příjem z těžby surovin, ale například televizní společnosti také využívají náš „životní prostor“, mohly by platit mimo jiné ony. Evidentně zaplatit pár desítek miliard měsíčně je pro ně pakatel. 

Následovalo vysvětlení, že všeobecný základní příjem se liší od běžných sociálních dávek tím, že o něj nemusíte žádat. Chudák nezaměstnaný je totiž traumatizován faktem, že musí kvůli tomu, aby dostal peníze, zajít na Úřad práce. To trauma je tak velké, že se z něj stane alkoholik, gambler nebo narkoman a později bezdomovec. Možná i umře. Tomuto všemu základní příjem zabrání. 

Každý správný guru má svojí mantru. Mantru použil vždy, když byl přiveden do úzkých nějakou otázkou na finanční zdroje základního příjmu. Mantra zněla: „Když lidé zaváděli veřejné osvětlení, nebylo také všude najednou a nedovedli si představit, že tomu jednou tak bude. I my chceme zavádět základní příjem postupně.“ Postupné zavádění může ale probíhat jen dvěma způsoby: Buď nebudou ze začátku dostávat základní příjem všichni, jen někdo, pak ale není „všeobecný“, je to jen další sociální dávka, nebo bude tak nízký, abychom si to mohli dovolit. Chcete zvýšit daně proto, aby každý občan dostal měsíčně pár desetikorun navíc?

Na otázku „proč se o základním příjmu ví už tak dlouho, ale nikdo ho nerealizoval“ nám guru tajemně sdělil, že „kapitalisté brání šíření této myšlenky, protože by jim zabránila zotročovat lidi za nízkou mzdu“. O tom, že zlý kapitalista by možná zaplatil i vyšší mzdu, kdyby nemusel platit až tak vysoké odvody za zaměstnance, se taktně pomlčí. 

Na závěr proběhlo hlasování. Na otázku: „Chcete, aby každý občan této republiky dostával příjem, který mu zajistí živobytí?“ Většina lidí, světe div se, hlasovala „ano“. Hlasoval jsem proti dokud mi nevysvětlí, kde na to vezmou. Bylo mi však řečeno, že je to hlasování bez podmínek. Nikdo se ani slovem nezmínil, že 4000.-Kč/měsíčně (pokud to je živobytí) je cca. 480mld. ročně, což je takřka polovina státního rozpočtu. 

To celé by byla jen úsměvná epizoda, nad kterou by člověk mávnul rukou. Následná diskuze se ale točí okolo zdrojů pro základní příjem a zde již začínají padat hesla o zrušení armády, že to mají zaplatit „bohatí“ a „banky“. Guru to samozřejmě neříká, jen radostně přikyvuje. 

Jaký je výsledek? Budeme do hlavy vtloukat lidem, že mají právo dostávat od „státu“ peníze na živobytí, aby neměli trauma. Že to nedostávají proto, že jim to "kapitalisté" a "tuneláři" zatajují. Když tomu uvěří, tak se v lepším případě tématu zmocní populistická strana, která s tím vyhraje volby a během vládnutí zjistí, že dokáže zavést jen omezený základní příjem dle uvedené mantry, a zklamaní voliči ji pošlou do horoucích pekel. Tečka. Historie nás ale učí, že se nemá nikdy podceňovat lidská závist, síla populismu a tupost davu. Lidé, kteří vědí, že na tento příjem „mají právo“, začnou hledat viníky, kteří je o toto „právo“ připravují, a pak už je oblíbeným řešením hranice, gillotina, koncentrační tábor či gulag, dle módy a vkusu doby.

Myslím, že je lepší, když skutečně potřebný dostane pár set či tisíc korun navíc, než když si to my všichni rozdělíme po pár desítkách korun základního příjmu. Rozhodl jsem se proto, že dokud mi někdo jasně, přesně a srozumitelně nevyčíslí odkud se tyto peníze vezmou, budu se hrdě řadit mezi zlé kapitalisty, kteří brání šíření této úžasné ideje mezi lidmi. Takže toto přečtěte a zapomeňte!